Bez veřejných investic se neobejdeme

Česká ekonomika roste nepřetržitě od poloviny roku 2013, tedy již téměř pět let. Rozhodně ale neplatí, že by tuzemské hospodářství táhla po většinu tohoto období vyšší investiční aktivita. Spíše naopak. Dědictví globální finanční krize roku a evropské dluhové krize let 2012 a 2013 poznamenalo chuť investovat.

Dlouhé období podinvestovanosti se podepsalo na dnešní situaci, kdy producenti naráží na hranice výrobních kapacit. Trh práce je tak napjatý, že je u nás dokonce více volných pracovních míst než všech nezaměstnaných, včetně těch, kteří pracovat nechtějí.

Jedinou cestou, jak zvýšit produkční kapacity a zůstat ve světle rychlého růstu mezd konkurenceschopný, je investovat. Typickým investorem jsou firmy, případně stát. Naopak úspory, z kterých jsou investice financovány, vytváří zpravidla domácnosti. Pokud veřejný sektoru uzurpuje příliš velkou část úspor, dochází k efektu vytěsnění soukromých investic, které jsou obecně efektivnější než ty státní.

To ovšem neznamená, že se by měl stát investic vzdát. Pokud totiž erár investuje příliš málo, brzdí tím i investiční aktivitu privátního sektoru. Soukromé a veřejné investice jsou v této situaci do značné míry komplementární. Pokud stát například rezignuje na budování dopravní infrastruktury, privátní investice do samořiditelných aut to rozhodně nepovzbudí.

Podniky nutnost začít investovat vzaly za své a již více než rok nabírají soukromé investice na obrátkách. Stále ale čekáme, kdy uvidíme významné příspěvky z veřejného sektoru. Rychlý odhad HDP za první čtvrtletí letošního roku z počátku tohoto týdne doprovodil statistický úřad komentářem, že na rozdíl od loňského roku byl v růst HDP v prvních třech měsících letošního roku tažen výhradně rostoucí domácí poptávkou, když pokračoval významný růst výdajů domácností a investičních výdajů firem. Na detailní strukturu si ještě musíme pár týdnu počkat. Nicméně na znatelné oživení veřejných investic to zatím nevypadá.

Autor: Jan Vejmělek