Euro je vůči dolaru nejslabší za poslední dva roky

Nejenže průmyslový sektor zůstává v Evropě v útlumu, příliš se nedaří ani tomu spotřebitelskému. Problémy průmyslu jsou nejvíce patrné na německé ekonomice. Ta podle revidovaných statistik ve třetím letošním čtvrtletí vzrostla mezičtvrtletně pouze o 0,1 %, zatímco předběžný odhad ukazoval na +0,2 %. Skromný růst navíc přišel po poklesu o 0,3 % q/q, ke kterému došlo ve druhém čtvrtletí. Německá ekonomika v průběhu posledních zhruba dvou let v podstatě stagnuje. Z hlediska struktury k nepatrnému mezičtvrtletnímu růstu ve třetím letošním čtvrtletí pomohla zvyšující se spotřeba, a to jak soukromá, tak i vládní. Spotřeba domácností ovšem zaostala za odhady, když v Q3 vzrostla pouze o 0,3 % q/q po poklesu o 0,5 % q/q v Q2, který byl navíc revizí dat prohlouben z původně udávaných -0,2 % q/q. Vyšší nejistota ohledně vývoje ekonomiky pak nesvědčila fixním investicím, které se v Q3 snížily o 0,1 % q/q po hlubokém poklesu o 2,1 % q/q v Q2. PMI indexy za listopad příliš optimismu nedodaly. Průmyslový PMI sice v Německu zaznamenal mírný nárůst z 43,0 b. na 43,2 b. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že nadále zůstává hluboko v pásmu kontrakce. Výrazné zhoršení se pak událo v sektoru služeb, kde se PMI propadl z 51,6 b. na 49,4 b. a skončil výrazně pod konsensem trhu. Jde o nejnižší úroveň za posledních devět měsíců. Obdobně také celoevropský PMI ve službách překvapil výrazným poklesem z 51,6 b. na 49,2 b. a zklamal také listopadový indikátor spotřebitelské důvěry od Evropské komise, když klesl z -12,5 % na -13,7 %. To může ukazovat na to, že spotřebitelská poptávka evropské ekonomice nakonec neposkytne tak silnou podporu, jak se původně čekalo. PMI ze zpracovatelského průmyslu se v eurozóně snížil z 46,0 b. na 45,2 b.

Slabá výroba tlumí tlaky na růst průmyslových cen. Potvrzuje to říjnový vývoj cen průmyslových výrobců v Německu i ČR. Německé ceny byly meziročně nižší o 1,1 %. Ty české sice rostly, avšak stále tempem nacházejícím se hluboko pod dvouprocentním inflačním cílem centrální banky, konkrétně o 0,8 % y/y. Jelikož šance na významnější oživení průmyslové produkce je v nejbližších měsících spíše zanedbatelná, lze předpokládat, že ceny zboží budou nadále růst spotřebitelských cen tlumit. Proinflačním rizikem je ovšem vývoj cen tuzemských zemědělských výrobců. Ty totiž v říjnu meziměsíčně povyskočily o výrazných 6,9 %, což přispělo k urychlení meziroční dynamiky z -0,2 % na 2,4 %. Důvodem byl zejména růst cen rostlinné výroby, pravděpodobně v důsledku nepříznivého počasí a zářijových povodní. Více jsme vývoj výrobních cen v tuzemsku analyzovali zde: https://bit.ly/PPI_Oct24. Zpřesněný odhad inflace v eurozóně pouze potvrdil její říjnový nárůst z 1,7 % na 2,0 % y/y a stagnaci jádrové složky na 2,7 % y/y. Jádrovou inflaci na zvýšených úrovních nadále drží především růst cen služeb, který v říjnu dosáhl 4,0 % y/y.

Na finančních trzích tento týden rezonovalo především rostoucí napětí mezi Ukrajinou a Ruskem, stejně tak i zvyšující se obavy o zdraví evropské ekonomiky. Konflikt na Ukrajině eskaloval s použitím zbraní dlouhého doletu ze strany obou válčících zemích. Výsledkem byl další nárůst rizikové averze na finančních trzích, ke kterému v předchozích týdnech přispíval spíše konflikt na Blízkém východě. To hrálo ve prospěch dalšího posílení amerického dolaru jako měny bezpečného přístavu. Dolarové tržní sazby mírně vzrostly, a to v rozsahu 10-15 bb. Z hlediska zacenění ohledně dalších kroků Fedu se ale nic zásadním způsobem nezměnilo, a to i v důsledku poměrně prázdného kalendáře v USA. Optikou prosincového zasedání zůstávají investoři nadále rozděleni na dvě zhruba stejně velké skupiny, jedna očekává další snížení sazeb o 25 bb, ta druhá pak jejich stabilitu. Evropské tržní sazby tento týden naopak klesaly o 20-25 bb. Přispěly k tomu výše zmíněná slabá data v kombinaci s obavami o zdraví evropské ekonomiky, které v tomto týdnu vyjádřili také někteří představitelé ECB. Nejde přitom pouze o cyklické, ale i strukturální problémy, kterým Evropa čelí. Silnou ranou pro její exportně orientovanou ekonomiku by rovněž bylo zavedení cel ze strany USA. To plánuje Donald Trump, který se začátkem příštího roku stane novým americkým prezidentem. Společná evropská měna se tak koncem týdne pohybovala kolem 1,04 USD/EUR, což je její nejslabší úroveň za poslední dva roky.

Ve vývoji středoevropských měn se odrážel zejména nárůst rizikové averze na trzích a ty tak všechny ztrácely. Makroekonomický kalendář toho tento týden v regionu příliš nenabídl. Kromě výše zmíněných tuzemských PPI zasedala ještě maďarská centrální banka, která však v souladu s očekáváními ponechala úrokové sazby beze změny. Obchodování se tak neslo ve vleku globálních faktorů. Česká koruna ve výsledku oslabila vůči euru v mezitýdenním srovnání o zhruba 0,3 % k hranici 25,35 CZK/EUR. Obdobně dopadl polský zlotý, který ztratil 0,4 % své hodnoty s kurzem kolem 4,335 PLN/EUR. Nejhůře si vedl maďarský forint se ztrátou ve výši přibližně 0,9 % a kurzem mírně nad 411 HUF/EUR.

Autor: Martin Gürtler