Rostoucí optimismus v eurozóně, silná Amerika a zdražující ropa

Data z eurozóny tento týden potvrdila opatrné zlepšování ekonomického sentimentu, zatímco růst mezd postupně zpomaluje a stává se více konzistentním s inflačním cílem ECB. PMI ze zpracovatelského průmyslu podle předběžných odhadů za únor vzrostl v eurozóně z 49,5 b. na 50,8 b. a v samotném Německu pak z 49,1 b. na 50,7 b. V obou případech byl navíc překonán tržní konsensus. Pokračoval tak trend zlepšující se nálady v evropském výrobním sektoru, který indikují data za několik posledních měsíců. K tomu pravděpodobně přispívá postupný náběh dlouho očekávaného německého fiskálního stimulu a vyšší investiční aktivita spojená s umělou inteligencí a nárůstem výdajů na obranu. Evropské průmyslové podniky ale naproti tomu čelí silné zahraniční konkurenci, především pak z Číny, což optimismus ohledně růstu produkce brzdí. Problémem v řadě případů zůstává i nedostatková pracovní síla a stále vysoké ceny energií. Pozitivní výhled byl potom potvrzen pro sektor služeb, kde v případě eurozóny došlo k nárůstu PMI z 51,6 b. na 51,8 b. a v Německu z 52,4 b. na 53,4 b. Příznivý vývoj v posledních měsících vykazoval i další předstihový indikátor, a to německý ZEW index, který měří očekávání analytiků a investorů na finančním trhu. Jeho údaj za únor sice zklamal, když ve složce očekávání nepatrně korigoval předchozí nárůst, přesto ale zůstal na optimisticky vyhlížejících úrovních. Spotřebitelská důvěra v eurozóně se podle Evropské komise v únoru příliš nezměnila a po předchozím nárůstu setrvává na spíše podprůměrných úrovních, což potvrzuje opatrný charakter optimismu. Zveřejněn byl zároveň indikátor vyjednaných mezd od ECB za poslední loňské čtvrtletí. Ten navzdory tradičně vyšší volatilitě podle nás předznamenává zpomalení mzdového vývoje. Odhadujeme, že meziroční růst nominálních mezd v eurozóně zvolnil z 4 % v Q3 mírně nad 3 % v Q4. Zpomalující mzdová dynamika spolu s růstem produktivity, jenž podporují i investice do AI, by měly přispět udržitelnému návratu jádrové inflace ke dvouprocentnímu cíli ECB. Z politických událostí pak na evropských trzích v tomto týdnu rezonovaly zprávy o možném předčasném odchodu Christine Lagerdeové z čela ECB, tedy před oficiálním koncem jejího mandátu v říjnu 2027. Jde však zatím pouze o spekulace a dopad na trhy tak byl minimální.

Americká ekonomika kvůli shutdownu zpomalila, dolar ale k silnějším úrovním tlačily stále zvýšené inflační tlaky a hlavně rostoucí pnutí mezi USA a Íránem. Podle předběžného odhadu mezičtvrtletní anualizovaný růst amerického HDP zvolnil z 4,4 % v Q3 na 1,4 % v Q4. Jde o stále relativně svižnou dynamiku, která ale skončila pod tržním konsensem ve výši 2,8 %. Hlavním důvodem tohoto zpomalení byl tzv. shutdown, který v závěru loňského roku ochromil federální úřady v USA. To může vysvětlit i samotné překvapení, když vliv na ekonomiku u tohoto typu události není snadné odhadnout. To připouští také americké úřady, které dopad odhadují na zhruba procentní bod dynamiky HDP. Růst HDP za Q2 i Q3 byl navíc podpořen odeznívajícím efektem předzásobení, který vedl k předsunutí velké části importů před termín výrazného navýšení dovozních cel. V závěru loňského roku ovšem dovozy opět sílily, jak dokazují měsíční data zahraničního obchodu i prosincové prohloubení jeho deficitu. Podporu americké ekonomice nadále poskytovala hlavně domácí poptávka. Osobní spotřeba v souladu konsensem v Q4 rostla svižným mezičtvrtletním anualizovaným tempem ve výši 2,4 %. Pomáhá tomu situace na trhu práce, který přes částečné ochlazení zůstává odolný. V minulém týdnu to potvrdily nad očekávání dobré statistiky zaměstnanosti z nezemědělského sektoru za leden a tento týden potom počty nových žádostí o podporu v nezaměstnanosti, které dosáhly nízkých 206 tis. Rostly rovněž fixní investice, když také v USA je významně patrný efekt AI. Ten mohl přispět k překvapivě dobrým výsledkům americké průmyslové produkce za leden. Ta meziměsíčně vzrostla o 0,7 % oproti očekávaným +0,4 %. Ruku v ruce se silnou ekonomikou a odolným trhem práce ale jdou i inflační tlaky, navíc ještě podpořené dobíhajícími účinky cel. Fedem preferovaný cenový index ve formě deflátoru soukromé spotřeby (PCE) v prosinci předčil očekávání jak na úrovni celku, tak i ve své jádrové složce. V obou případech došlo k meziměsíčnímu nárůstu o 0,4 %, zatímco konsensus očekával mírnější navýšení o shodných 0,3 %. V meziročním vyjádření tak celkový PCE deflátor v prosinci překvapivě zrychlil z 2,8 % na 2,9 % a ten jádrový z 2,8 % na 3,0 %. My ve výsledku pro zbytek letošního roku počítáme pouze s jedním snížením úrokových sazeb Fedu o 25 bb, a to nejdříve v červnu. Finanční trhy naproti tomu stále zaceňují dvojí snížení. Ve vývoji amerického dolaru se ale tento týden odrážela hlavně eskalace napětí mezi USA a Íránem, když prezident Trump varoval před možností ozbrojeného konfliktu. Vyšší riziková averze pomohla k posílení dolaru vůči euru o skoro procento. Jelikož Írán patří k nejvýznamnější světovým producentům ropy, tak její cena v reakci na možné omezení dodávek výrazně vzrostla nad 70 dolarů za barel, zatímco na začátku roku se ještě obchodovala poblíž 60 dolarů.

Viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová nadále varuje před přetrvávajícími proinflačními riziky, jinak byl ale ve středoevropském regionu makroekonomický kalendář tento týden poměrně prázdný. Nová data byla zveřejněna pouze v Polsku, kde za odhady zaostal jak lednový vývoj mezd, tak i průmyslové produkce. Polský zlotý byl tedy v uplynulém týdnu jediný, jehož kurz zaznamenal vůči euru významnějších změn, když oslabil o přibližně 0,3 %. Maďarský forint i česká koruna zůstaly naproti tomu téměř beze změny. Kurz tuzemské měny setrval mírně nad 24,20 CZK/EUR. Viceguvernérka Zamrazilová v rozhovoru pro MF Dnes uvedla, že navzdory poklesu celkové inflace v lednu pod dvouprocentní cíl, který byl však způsoben hlavně nižšími cenami energií, v ekonomice nadále přetrvávají proinflační rizika. Ta podle ní zahrnují pokračující rychlý růst cen služeb a nemovitostí, expanzivní fiskální politiku, a stejně tak i zvýšenou mzdovou dynamiku. Tyto faktory jsou podle viceguvernérky důvodem pro přísnější měnovou politiku. Ta nedávno zároveň uvedla, že aby uvažovala o snižování úrokových sazeb, musela by inflace ve službách klesnout pod 4 % a nyní k tomu implicitně ještě dodala, že růst mezd by letos musel zpomalit pod 6 %. To je podle nás v obou případech málo pravděpodobné a v souladu s tím snižování úrokových sazeb ČNB v letošním roce nečekáme. Zmíněné výroky viceguvernérky Zamrazilové nikterak nevybočovaly z její předchozí rétoriky, a koruna tak na ně v podstatě nereagovala.

Autor: Martin Gürtler