Produktivita v Itálii musí vzrůst

Poslední týdny je Itálie opět ve středu dění. Roztržky s Evropskou komisí ohledně návrhu státního rozpočtu na příští rok nenechávají trhy klidnými. Výprodeje na italských státních dluhopisech je výnosově vrací do roku 2013, kdy zuřila evropská dluhová krize. A euro je i kvůli Itálii nejslabší za posledních 16 měsíců.

Současná italská vláda, která vzešla z březnových voleb, je výsledkem nespokojenosti Italů s jejich ekonomickou situací. I když to při pohledu na titulky zpráv nevypadá, migrace není tím nejpalčivějším problémem italských domácností. Trápí je zejména strukturálně vysoká míra nezaměstnanosti zejména mladých lidí a reálný pokles disponibilních důchodů. Ty jsou nejníže za poslední dekádu.

Hlavním problémem italské ekonomiky je její malá konkurenceschopnost a kvůli tomu z dlouhodobější perspektivy v podstatě nulový hospodářský růst. To vše je dáno tím, že Italům v posledních dvou dekádách prakticky vůbec nevzrostla produktivita. A pouze její zvýšení je klíčem, jak se dlouhodobě ze současné šlamastiky dostat. Itálie se musí stát atraktivní pro investory, a to domácí i zahraniční. Pouhé plánované navýšení vládních výdajů jedné z nejvíce zadlužených ekonomik na světě, kvůli které je navrhován pro rok 2019 rozpočet s hlubším schodkem porušujícím pravidla Bruselu, řešením rozhodně není.

Ve smyslu důsledných reforem v oblasti veřejné sféry počínaje důchody, přes efektivitu veřejných investic až po zlepšení daňového systému volá v aktuálním hodnocení situace v Itálii i Mezinárodní měnový fond. A s tímto s ním musíme souhlasit.

Autor: Jan Vejmělek