Tuzemská měna v prostředí silných výprodejů opět obstála
20.11.2026 17:22:36Data z eurozóny zveřejněná v tomto týdnu potvrdila trvající silné inflační tlaky, avšak v prostředí zpomalujícího mzdového růstu. Konečný odhad meziroční inflace v eurozóně za říjen potvrdil její nárůst ze zářijových 3,8 % na 4,0 %, meziměsíční dynamika ale byla revidována mírně směrem vzhůru z 0,4 % na 0,5 %. Za trendem rostoucí meziroční inflace nadále stála hlavně energetická složka. Druhý měsíc po sobě se však zvýšila i jádrová inflace, a to ze zářijových 2,5 % na 2,6 % v říjnu, neboť v rámci konečného odhadu došlo k její vzestupné revizi o 0,1 pb. Inflační tlaky v eurozóně tedy zůstávají zvýšené, na což upozornil také guvernér francouzské centrální banky Emmanuel Moulin. Předstihové indikátory z trhu práce pak ukázaly, že sjednané mzdy byly ve třetím letošním čtvrtletí v eurozóně meziročně vyšší o 2,57 %, což bylo nepatrně pod konsensem čítajícím 2,60 % a zároveň výrazně pod maximem z roku 2024 ve výši 5,51 %. Meziroční růst mzdových nákladů v Q3 zrychlil z 3,0 % na stále relativně umírněných 3,5 %. Mzdová dynamika tak zůstává pod kontrolou a ECB poskytuje jisté uklidnění ohledně rozsahu sekundárních efektů dražších energií. Pokud jde o nástupnictví ve vedení ECB po únorovém odchodu současné prezidentky Lagardeové, tak zprávy zveřejněné v tomto týdnu favorizují bývalého guvernéra španělské centrální banky a současného šéfa BIS Pabla Hernándeze de Cose. Ten by měl údajně získat podporu Německa i Francie. Jako součást balíčku s tím spojených dohod by Německu měla připadnout pozice hlavního ekonoma (po odchodu Philipa Lanea v květnu), přičemž Francie by měla převzít portfolio tržních operací (poté, co v lednu ECB opustí Isabel Schnabelová).
Vývoj průmyslové produkce v eurozóně zůstává utlumený, výhled ekonomiky je ale podle předstihových ukazatelů o poznání optimističtější. Průmyslová produkce v září meziměsíčně vzrostla o 0,2 %, čímž částečně korigovala srpnový pokles o 0,5 %. Meziročně však byla stále o 1,5 % nižší, což poukazuje na přetrvávající slabost ve výrobním sektoru. Ukazatele sentimentu jsou ovšem povzbudivější. Index očekávání ZEW pro eurozónu v listopadu vzrostl z 18,5 na 26,5 %, zatímco německý index očekávání ZEW vyskočil z 28,1 na 35,6 % a předčil tak všechny odhady i konsensus ve výši 28,8 %. Zároveň šlo o jeho nejvyšší úroveň od února. Index současných podmínek ZEW se v Německu rovněž zlepšil z -35,9 na -33,2 % oproti očekávaným -35,3 %. V tomto týdnu zveřejněná prognóza Evropské komise předpovídá růst ekonomiky eurozóny o 1,2 % v letošním i příštím roce. To je robustní růstový výhled s ohledem na přetrvávající geopolitická rizika. Ve srovnání s jarní prognózou navíc instituce významně vylepšila odhad pro letošní rok z původních 0,9 %, což odráží dosavadní příznivá data, která z eurozóny přicházela.
Údaje z USA za tento týden ukázaly na pokračující odolnost spotřebitelů, ale i oslabení průmyslového sektoru, zatímco z Fedu nadále přicházely jestřábí komentáře. Říjnové maloobchodní tržby vzrostly v nominálním vyjádření meziměsíčně o 0,2 %, a mírně tudíž překonaly konsensus ve výši 0,1 %. Oproti zářijovému zvýšení o 0,8 % m/m, které bylo ale taženo růstem cen pohonných hmot, šlo o zpomalení. Pro vývoj spotřeby domácností relevantnější kontrolní skupina však v říjnu vykázala silnější než očekávaný meziměsíční nárůst o 0,6 % (konsensus činil +0,3 %), její zářijová dynamika byla navíc revidována významně směrem vzhůru z 0,1 % na 0,5 %. To potvrzuje, že spotřebitelská poptávka zůstává v USA odolná. Přispívá k tomu příznivá situace na trhu práce USA, když týdenní počet nových žádostí o podporu v nezaměstnanosti se setrvale drží poblíž stále nízké hranice 200 tisíc. Americká průmyslová produkce naopak v říjnu meziměsíčně poklesla o 0,4 %, zatímco byl očekáván nárůst o 0,1 %. Zhoršení oproti zářijovému růstu o 0,7 % m/m může naznačovat ochlazující trend tamního výrobního sektoru. Pokud jde o vyjádření představitelů americké centrální banky, tak člen tamní Rady guvernérů Fedu Michael Barr tento týden uvedl, že za účelem boje s inflací bude pravděpodobně zapotřebí vyšších úrokových sazeb. Prezident chicagského Fedu Austan Goolsbee pak prohlásil, že pro prosinec jsou na stole všechny možnosti a varoval, že investice a výdaje poháněné umělou inteligencí by mohly přehřát ekonomiku. Ve směru možného dalšího zpřísnění měnové politiky se v minulém týdnu vyjádřili i další představitelé Fedu, když prezident newyorské pobočky John Williams uvedl, že inflace je příliš vysoká a že jsou zapotřebí další opatření k jejímu návratu ke dvouprocentnímu cíli. Prezidentka sanfranciského Fedu Mary Dalyová řekla, že se přiklání k názoru, že bude zapotřebí dalšího zpřísňování, a prezident kansaské pobočky Jeffrey Schmid uvedl, že Fed má v oblasti inflace ještě co dělat.
Na pozadí signálů naznačujících zpřísňování měnových politik a zhoršujícího se globálního sentimentu ohledně AI sektoru prožily finanční trhy náročný týden. Ceny akcií po celém světě prudce klesly. Americký index S&P 500 v dosavadním průběhu týdne odepsal více než 5 % a zhruba ve stejném rozsahu ztrácel i evropský index Stoxx Europe 600. V popředí tohoto poklesu stály hlavně technologické tituly. Jejich výprodej byl způsoben především prohlubujícím se skepticismem ohledně udržitelnosti a návratnosti kapitálových výdajů souvisejících s umělou inteligencí. Rostoucí riziková averze přinesla určitou úlevu státním dluhopisům, jejichž výnosy mírně klesaly. Zvýšená poptávka po bezpečnějších aktivech pomáhala také americkému dolaru, který během tohoto týdne vůči euru posílil o dalších 0,3 %. S kurzem pod 1,1 USD/EUR je nyní americká měna nejsilnější od jara loňského roku. Vyšší averzi k riziku na finančních trzích jen částečně korigoval pokračující pokles ceny ropy, která se v případě Brentu v tomto týdnu snížila o přibližně 5 %. Přesto ale zůstává poblíž vysokých 90 dolarů za barel. Středoevropským měnám, které jsou obecně řazeny mezi rizikovější aktiva, nezbývalo v tomto prostředí nic jiného než oslabovat. Česká koruna si ale vzhledem k okolnostem vedla dobře, když oproti euru během tohoto týdne oslabila pouze o 0,2 % s kurzem poblíž 24,46 CZK/EUR, a opět tak prokázala zvýšenou odolnost vůči globálním faktorům. Výkon polského zlotého a zejména maďarského forintu byl o poznání horší, neboť prvně zmíněný vůči společné evropské měně odepsal 1 % své hodnoty a ten druhý dokonce 2 %.