Po ospalých týdnech se v tomto investoři probudili

Americký shutdown skončil a nová data potvrdila, že tamní trh práce navzdory trvající odolnosti slábne, což by nakonec mohlo přispět k prosincovému snížení sazeb Fedu. V tomto týdnu po zhruba měsíc a půl trvající odmlce kvůli uzávěře amerických federálních úřadů začala být opět zveřejňována data o vývoji ekonomiky USA. Jednalo se ale o již relativně staré údaje za září či dokonce srpen, tedy měsíce, které přecházely vzniku shutdownu na začátku října. Nejvíce očekávány beze sporu byly zářijové statistiky z trhu práce. Růst zaměstnanosti v nezemědělském sektoru USA dosáhl 119 tis. nových pracovních míst, nejvíce od dubna, a překonal tak očekávání ve výši 53 tis. Údaj za srpen byl ale naproti tomu revidován dolů o 26 tis. a zaměstnanost v tomto měsíci tedy dokonce o 4 tis. klesla. Smíšené vyznění zářijových dat z trhu práce pak doplnil vývoj nezaměstnanosti, která oproti očekávané stagnaci vzrostla z 4,3 % na 4,4 %. Mírně zklamal i vývoj hodinových výdělků. Počet nových žádostí o podporu v nezaměstnanosti pak za minulý týden dosáhl 220 tis., což lze považovat za stále nízký údaj. Celkový počet registrovaných nezaměstnaných se ale zvýšil z 1 946 na 1 974 tis. Americký trh práce tedy nadále zůstává relativně robustní, jeho růstové momentum ale značně oslabilo. K významnějšímu propouštění prozatím nedochází, pokud ale zaměstnanci o práci přijdou, je pro ně již o poznání složitější najít si novou.

Americké tržní sazby po velkou část týdne mírně rostly, k jeho konci ovšem došlo ke korekci, silnější dolar to ale neohrozilo. Hybatelem úrokového vývoje nejspíše byly hlavně zprávy z tamní centrální banky. Zveřejněný zápis z posledního zasedání Fedu se totiž nesl v jestřábím duchu, když velká část představitelů FOMC se vyjadřovala ve prospěch stability úrokových sazeb na následujícím zasedání, které se koná 10. prosince. Finanční trh v reakci na to zredukoval šance na prosincové snížení na pouhých zhruba 30 %, zatímco na konci minulého týdne to bylo více než 40 %. Po pátečních vyjádřeních šéfa newyorského Fedu Johna Williamse se však pravděpodobnost opět zvýšila, a to dokonce na 70-80 %. Ten totiž uvedl, že rizika ve směru zhoršení trhu práce jsou výraznější hrozbou, než je tomu v případě možného nárůstu inflace. Inflace sice odráží vliv vyšších cel, podle Williamse však nedochází k přelivům do ostatních cen, které nejsou přímo vyššími cly dotčeny. Ve výsledku tak podle něj může americká centrální banka v nejbližší době úrokové sazby opět snížit. Americkou měnu ovšem veletoče na sazbách významně nezasáhly, a ta si tak vůči euru v mezitýdenním srovnání připsala výrazné zhruba jedno procento. Důvodem mohla být silná korekce na akciových trzích a s tím související vyšší averze k rizikovějším aktivům. Index S&P 500 na pozadí obav o míru výnosnosti investic do AI v mezitýdenním srovnání klesl o přibližně 3 %. Evropský širokopásmový akciový index STOXX 600 pak odepsal zhruba 2,5 %.

Slabšímu euru vůči dolaru nahrávaly i zklamání z posledních dat PMI za listopad či slabý mzdový růst v eurozóně podle předstihového ukazatele od ECB. Z předběžných PMI za listopad zklamaly hlavně ty z průmyslu. V Německu totiž došlo k poklesu z 49,6 b. na 48,4 b. oproti očekávanému mírnému nárůstu na 49,8 b. Podobně celá eurozóna zaznamenala zhoršení z 50,0 b. na 49,7 b., zatímco se čekalo zlepšení na 50,1 b. To bylo důvodem, proč za očekáváními zaostaly v obou případech kompozitní indexy navzdory tomu, že ve službách indikátory setrvaly vysoko nad 50 b., ač v Německu došlo k poklesu z 54,6 b. na 52,7 b. Dobrou zprávou pro další vývoj domácí poptávky v eurozóně, která dosud vyvažovala slabé výsledky evropského průmyslu, však nejsou indikace o významném oslabení mzdového růstu. Ten totiž podle indikátoru vyjednaných mezd od ECB v třetím čtvrtletí v meziročním vyjádření zpomalil z 4,0 % na pouhých 1,9 % oproti odhadovaným 2,5 %. Přestože tento ukazatel bývá tradičně více volatilní než oficiální data, potvrzuje podle nás trend oslabujícího evropského trhu práce. Evropské tržní sazby navzdory mírnému poklesu významně zasaženy nebyly. Tržním konsensem tedy nadále zůstává to, že ECB bude po delší dobu držet sazby beze změny.

Středoevropské měny vesměs doplatily na vyšší rizikovou averzi spojenou s korekcí na akciových trzích. Nejvíce vůči euru v mezitýdenním srovnání odepsal polský zlotý, a to 0,5 %. Česká koruna pak ztratila mírnějších 0,2 % a její kurz se tak udržel poblíž 24,20 CZK/EUR. Tuzemská měna tedy zůstává nejsilnější za poslední přibližně dva roky. Nejlépe z trojice středoevropských měn dopadl maďarský forint, jehož kurz oproti euru skončil v mezitýdenním srovnání zhruba beze změny. V jeho vývoji, který je tradičně více citlivý na globální události, se totiž jako protiváha mohly projevit zprávy o pokroku americké administrativy v rámci snahy vyjednat konec války na Ukrajině.

Autor: Martin Gürtler