FED i ECB ponechají úrokové sazby beze změny

Americká centrální banka ve středu ponechá úrokové sazby beze změny. Jádrové inflační tlaky v tamní ekonomice totiž zůstávají silné, přičemž konflikt na Blízkém východě představuje nejistotu. Stabilní úrokové sazby očekáváme po celý letošní rok. Prostor pro další uvolnění měnových podmínek vidíme až v březnu a červnu příštího roku. Rétorika na následné tiskové konferenci se zřejmě ponese v opatrnostním duchu a bude zdůrazňovat závislost na příchozích datech. Podobný přístup podle nás zvolí i Evropská centrální banka.  I ta bude vyhodnocovat narůstající inflační rizika pramenící z konfliktu na Blízkém východě a s tím související zvýšené ceny energetických komodit. Předpokládáme opatrně jestřábí tón, kdy se na zasedání budou opět pravděpodobně diskutovat scénáře trvale vyšších cen energií a jejich dopad na inflaci i možné budoucí úpravy úrokových sazeb. Na rozdíl od Fedu však ECB v letošním roce sazby dvakrát z opatrnostních důvodů zvýší, a to v červnu a září.        

Inflace se ve Spojených státech drží nad cílem Fedu. V březnu dosáhla 3,3 % meziročně, její jádrová složka pak 2,6 %. Významně zvýšený zůstává i preferovaný inflační indikátor americké centrální banky – jádrový deflátor soukromé spotřeby (PCE). Ten v březnu zřejmě dosáhl úrovně 3,8 % y/y. V nadcházejících měsících se bude sice podle našeho odhadu vracet ke 3 %, cíle americké centrální banky však v letošním roce nedosáhne. Ta tak podle našeho odhadu ponechá úrokové sazby beze změny na stávající úrovni 3,50-3,75 % nejen na nadcházejícím zasedání, ale i ve zbytku letošního roku Prostor pro další uvolnění měnových podmínek vidíme až v roce 2027, kdy bude jasnější, že inflační tlaky slábnou. Hlavním rizikem pro náš scénář zůstává setrvání cen ropy na vyšších úrovních po delší období. Zároveň je ale třeba dodat, že USA jsou čistým vývozcem ropy i zemního plynu, přičemž v průběhu prvního pololetí bude silně působit fiskální impulz. Dopad vysokých cen na reálnou ekonomiku tak bude limitovaný.

V důsledku konfliktu na Blízkém východě jsme museli podstatně zvýšit i náš výhled pro inflaci v eurozóně. Ta by podle našeho odhadu měla dosáhnout svého vrcholu v květnu (3,5 % y/y), kde setrvá až do dubna příštího roku. Poté by měla klesnout zpět na 2,4 % a na této úrovni zůstat do konce roku 2027. Její jádrová složka podle náš zrychlí ze stávajících 2,4 % y/y na 2,8 % y/y v březnu příštího roku, poté by se měla vracet zpět k úrovni 2,5 %.

Na nadcházejícím čtvrtečním zasedání však ECB podle našeho odhadu ponechá sazby ještě beze změny. Její zástupci, včetně šéfky Lagardeové, se v posledním období vyjadřovali ve smyslu, že délka současného šoku i rozsah jeho dopadů do inflace a reálné ekonomiky je zatím velmi nejasný, přičemž ECB bude potřebovat více informací, aby mohla o dalším nastavení měnové politiky zodpovědně rozhodnout. Změny tentokrát nedozná ani její prognóza.

Zároveň předpokládáme, že se centrální banka bude snažit předejít riziku dalšího růstu jádrové inflace, která se už nyní pohybuje nad inflačním cílem. Očekáváme tedy dvojí zvýšení úrokových sazeb o 25 bazických bodů, konkrétně v červnu a září letošního roku. Tím by se depozitní sazba dostala k horní hraně pásma, kde ECB odhaduje její neutrální úroveň. Slabý dopad snížení úrokových sazeb do hospodářského růstu a finančních podmínek či větší průsak vyšších cen energií do ostatních cenových okruhů či mzdového růstu by mohly přimět ECB k razantnějšímu utažení měnových podmínek. S tím ale náš základní scénář nepočítá. 

Autor: Jana Steckerová