Příměří mezi USA a Íránem je jen krátkodobou úlevou pro trhy, hlavní problém neřeší

Dvoutýdenní příměří mezi USA a Íránem je samozřejmě dobrá zpráva, ale zatím spíše krátkodobě. Obě znesvářené strany si zjevně uvědomily, že další eskalace by byla drahá a riskantní. Navenek se sice tvářily neústupně, v zákulisí ale hledaly cestu ven. Pomohl Pákistán, do hry vstoupily Egypt s Tureckem a stále viditelnější roli sehrála Čína. To ukazuje, že konflikt už dávno není jen bilaterální záležitostí.

Z hlediska dlouhodobé stability je ale dosavadní dohoda o příměří slabá. Není jasně vymezená, postrádá konkrétní závazky a právě v klíčových otázkách panují zásadní rozpory – od íránského jaderného programu přes kontrolu Hormuzského průlivu až po budoucí bezpečnostní architekturu regionu. USA a Izrael na jedné straně a Írán na straně druhé zůstávají ve svých představách na opačných pólech. Chybí navíc dohled třetí strany i mechanismy, jak řešit případné porušení příměří, přestože právě tyto prvky historicky rozhodují o tom, zda příměří vydrží, nebo se začne rychle drolit. Bez souhlasu a aktivního zapojení klíčových zemí Perského zálivu, zejména Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, proto nemůže vzniknout dohoda, která by byla dlouhodobě udržitelná.

Pokud by příměří začalo selhávat, historie napovídá, že nejpravděpodobnější není okamžitý návrat k velké válce. Častější bývá šedá zóna: dílčí porušování, omezené odvety, nestabilní „zamrzlý“ konflikt. Rostoucí náklady a lepší znalost protivníka obvykle ochotu k další eskalaci tlumí – alespoň na čas. Což samozřejmě neznamená, že zmizela rizika náhlého zvratu.

Co tato situace znamená pro finanční trhy, globální ekonomiku či centrální banky? Trhy si jednoznačně oddychly. Riziková prémie ale nezmizela, pozornost se pouze přesunula z akutní eskalace konfliktu do zvýšeného rizika dlouhodobých narušení.

Pro ekonomiku platí jednoduché pravidlo: dokud se ropa drží pod 100 dolary za barel, trhy mají tendenci jít dál. Reálné dopady ale nezmizí. Normalizace toků ropy a LNG přes Hormuz bude totiž pomalá, zrovna tak obnova již poničené těžební a přepravní infrastruktury. I když se dnes radujeme z nižších cen energetických komodit, zůstávají výrazně výše než před konfliktem. Výsledkem bude podle nás spíše déletrvající inflační tlak než hlubší recese. Centrální banky, včetně té české, tak zůstanou obezřetné.

Autor: Jan Vejmělek