Inflace pod cílem není automaticky důvodem pro nižší sazby ČNB

Od minulého týdne známe ostře sledovaný předběžný odhad lednové inflace. Lednový údaj tradičně bývá z celého roku nejdůležitější, neboť v ekonomice dochází k úpravě velkého množství cen a zároveň je tak do velké míry nastavena hladina, poblíž které se bude meziroční inflace držet po zbytek roku.

Letos byl navíc důraz na výši lednové inflace umocněn nedávnou změnou v komunikaci centrální banky, která slovy svého guvernéra připustila možnost, že v letošním roce může dojít k obnovení poklesu úrokových sazeb.

Vzhledem k množství a rozsahu cenových pohybů bývají zároveň odhady lednové inflace spojeny s větší mírou nejistoty. Tentokráte se ale očekávání analytiků i centrální banky bezezbytku naplnila. Podle předběžného odhadu meziroční inflace v lednu klesla na 1,6 procenta poté, co v prosinci dosáhla 2,1 procenta.

To bylo v souladu s analytickým konsensem i s prognózou centrální banky. Hlavním důvodem tohoto poklesu byl administrativní efekt převedení plateb na obnovitelné zdroje energie z domácností na stát. Jeho bezprostřední vliv na inflaci skrze nižší ceny elektrické energie je poměrně přímočarý a snadno odhadnutelný.

Do titulků novin a televizních zpráv běžně vstupuje hlavně celková meziroční inflace, tedy ta, jež v lednu dosáhla již zmíněných 1,6 procenta. Tento souhrnný ukazatel popisuje vývoj průměrné cenové hladiny v ekonomice a jako takový může být v mnoha ohledech zavádějící. Podle této statistiky by se mohlo zdát, že ekonomika je aktuálně slabá, jelikož inflace klesla pod dvouprocentní cíl centrální banky. Pravdou je ovšem opak, když loňský růst ekonomiky svou silou předčil očekávání.

Strukturu lednové inflace se dozvíme až tento pátek. Dostupné informace napovídají, že kromě výrazného meziročního poklesu cen energií a pohonných hmot zůstal vývoj ostatních složek inflace relativně ustálený. Ceny potravin včetně alkoholu a tabáku tedy nejspíše meziročně rostly tempem poblíž dvou procent či mírně pod touto úrovní, jako tomu bylo v prosinci.

Pro centrální banku je však důležitější zprávou, že ke změně pravděpodobně nedošlo ani v případě jádrové inflace, která se koncem roku 2025 stále držela mírně pod třemi procenty. Naznačuje to již zveřejněný růst cen služeb, který v lednu dosáhl v meziročním vyjádření 4,7 procenta. Poblíž této úrovně se přitom pohyboval i po celý loňský rok, kdy ČNB soustavně varovala před jeho nebezpečně vysokou úrovní.

Právě jádrová inflace je lepším ukazatelem cenových tlaků v domácí ekonomice, a proto bývá pro centrální banky důležitější než celková inflace. Zatímco celková inflace po zbytek roku v důsledku zmíněného administrativního vlivu pravděpodobně setrvá pod dvěma procenty, jádrová inflace naopak podle všeho zůstane nad cílem centrální banky.

Zatímco přeliv nižších cen energií by mohl jádrovou inflaci tlumit, silná ekonomika a působení vyšších fiskálních výdajů budou nejspíše vytvářet tlaky v opačném směru. Obdobný vývoj nastiňuje i sama nová prognóza ČNB, která letošní celkovou inflaci odhaduje v průměru na 1,6 procenta, tu jádrovou ale očekává na 2,6 procenta. Přispět by k tomu měl rychlý růst ekonomiky a mezd, který centrální banka pro letošek předpovídá ve výši 2,9 procenta, respektive 6,1 procenta.

Zůstává otázkou, kterému cenovému ukazateli centrální banka ve svém rozhodování přisoudí větší roli. Guvernér Michl na poslední tiskové konferenci, kdy již znal výši předběžného odhadu lednové inflace, spíše šetřil výroky o možném snižování úrokových sazeb. Připustil sice, že bankovní rada tuto možnost na únorovém zasedání zvažovala, jinak ale v jeho projevu převažoval výčet proinflačních rizik, tak jako tomu bylo zvykem v loňském roce. Hlavní roli v rámci těchto rizik hrála právě jádrová inflace a zvýšený růst cen služeb.

Autor: Martin Gürtler