Rozčarování z kroků Donalda Trumpa začíná být na trzích patrné

V tomto týdnu jsme svědky další eskalace v zavádění celních opatření ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa. Již ve svém příspěvku z 23. ledna (Trumpovo škrcení zahraničního obchodu poškodí všechny. Časem i USA) jsem se zabýval výhodami volného obchodu z makroekonomického pohledu, respektive negativy v souvislosti s tím, jak jsou zaváděna protekcionistická opatření. Závěr je jasný, výsledkem je nižší hospodářský růst a vyšší inflace v zemi, která ochranářská opatření zavedla.

Již první prezidentské období bylo ve znamení zavádění cel, a platí to zejména pro rok 2018, s cílem eliminovat schodky v bilaterálním obchodě. Na mušce měl Trump zejména Čínu, Mexiko a Kanadu. Pohled na rok 2019 nicméně bez jakýchkoliv diskusí ukázal, že zlepšení vzájemné bilance Spojených států a dotčených do USA exportujících ekonomik bylo v podstatě nulové. Rok 2020 pak již znamenal téměř zastavení mezinárodních obchodních vztahů kvůli pandemii koronaviru.

Prvních pár týdnů v Oválné pracovně jasně potvrdilo, že Donald Trump je především šoumen, možná obchodník, i když spíše neúspěšný, ale rozhodně není ekonom. A zdá se, že se vlastně vůbec nezajímá o ekonomické dopady svých chaotických rozhodnutí. Spíše než jako řešení bilaterálních obchodních toků jsou nyní tarify, narozdíl od jeho prvního funkčního období, využívány k mnoha dalším, a to zejména geopolitickým cílům, staly se nástrojem v podstatě ekonomického nátlaku.

Na Trumpovo nepředvídatelné, chaotické a v mnoha ohledech v potaz neberoucí ekonomické konsekvence již reagují finanční trhy. Ty přitom vkládaly do Trumpa poměrně velkou naději. To jsme viděli na trzích prakticky od loňského podzimu, kdy americké akciové indexy rostly a atakovaly jedno historické maximum za druhým. Výrazně posílil dolar a směrem vzhůru se vydaly i výnosy státních dluhopisů v očekávání vyššího hospodářského růstu podpořeného fiskálním stimulem i vyššími inflačními očekáváními. Po více než dvou měsících úřadování amerického prezidenta je vše jinak – dolar již veškeré předchozí zisky odevzdal, americké akciové indexy jsou na rozdíl od Evropských letos v mínusu a výnosy stáních dluhopisů spadly. Nikoliv ale kvůli poklesu inflačních očekávání, ale kvůli narůstajícím obavám ze snížení růstu americké ekonomiky.

Pokud by skutečně byl výsledkem výrazně nižší hospodářský růst, či dokonce recese ve Spojených státech, tímto kanálem by paradoxně Donald Trump skutečně dosáhl snížení hlubokého schodku zahraničního obchodu. Otázkou ovšem je, za jakou cenu.

Autor: Jan Vejmělek