Quo vadis Německo

Německé zemské volby přinesly pro Křesťanskou demokratickou unii (CDU) drtivou porážku, když se poprvé v historii Spolkové republiky Německa v Meklenbursku-Předním Pomořansku vůbec nedostala do sněmu. Přesto náš základní scénář předpokládá, že kancléř Friedrich Merz zůstane na svém postu až do spolkových voleb v roce 2029 a strana se pokusí využít zbývající čas ke zlepšení ekonomické situace a získání voličů zpět na svou stranu. Pokud by ke změnám ve vedení mělo přece jen dojít, nebylo by to dříve než v dubnu příštího roku, kdy proběhnou volby v Severním Porýní-Vestfálsku. Scénáře předčasných spolkových voleb či vzniku menšinové vlády považujeme za málo pravděpodobné. Navzdory politické nejistotě se ekonomický obraz Německa v posledních měsících zlepšil. Největší výzvou tak zůstává udržení reformního tempa. Přestože neočekáváme úplné zrušení již schválených reforem, riziko jejich změkčení se po volebních neúspěších CDU zvýšilo. Zároveň se obáváme, že se fiskální politika postupně posune od investic směrem ke spotřebě domácností. Německo přitom podle našeho názoru potřebuje především vyšší investice, deregulaci a odbourávání byrokracie, což je klíčové pro zvýšení potenciálního tempa růstu ekonomiky v prostředí nepříznivého demografického vývoje a přetrvávajícího nedostatku pracovní síly.                  

Výsledky německých zemských voleb skončily pro Křesťanskodemokratickou unii (CDU) kancléře Friedricha Merze fiaskem. Na severovýchodě Německa strana získala pouze 4,9 % hlasů a do sněmu se tak vůbec nedostala. Stalo se tak poprvé v celé historii Spolkové republiky Německo. Výsledky navazují na předchozí volby v Sasku-Anhaltsku, kde CDU oproti roku 2021 ztratila přibližně 20procentních bodů a AfD dosáhla drtivého vítězství. V Berlíně pak zvítězila radikálně levicová strana Levice. Přesto se nedomníváme, že by drtivá porážka CDU v zemských volbách znamenala konec kancléře Friedrich Merze.

Ještě před samotnými volbami osm zemských premiérů CDU vydalo společné prohlášení na podporu kancléře, což naznačuje, že preferují spíše stabilitu ve straně než personální změny. Zároveň není jisté, že by výměna lídra byla dostačující na zastavení odlivu voličů směrem k AfD a dokázala zvrátit trend ve volebních průzkumech. Německá politická kultura navíc tradičně není příliš nakloněna výměnám spolkového kancléře v průběhu volebního období.

Příležitost ke změně ve vedení by se mohla objevit nejdříve po zemských volbách v Severním Porýní-Vestfálsku, které proběhnou 25. dubna příštího roku. Pokud by tamní ministerský předseda Hendrik Wüst vedl CDU k přesvědčivému volebnímu vítězství, mohl by získat i silnější pozici v debatě o budoucím směřování strany. Náš základní scénář však zatím počítá s tím, že CDU zachová kontinuitu vedení a pokusí se využít zbývající čas do spolkových voleb v roce 2029 ke zlepšení ekonomické situace a prosazení dalších reforem. Scénáře předčasných spolkových voleb či vzniku menšinové vlády tedy považujeme za málo pravděpodobné.

Rostoucí volební podpora AfD zároveň otevírá širší debatu o budoucím uspořádání německé stranické politiky. Současné průzkumy naznačují, že po příštích volbách by jedinou realistickou většinovou variantou mohla být opět široká koalice typu Keňa, tedy CDU/CSU, SPD a Zelení. V dlouhodobějším horizontu se proto bude stále častěji diskutovat o podobě takzvaného „cordon sanitaire“, který dosud brání spolupráci etablovaných stran s AfD. S pokračující fragmentací politické scény by se do budoucna mohly stát realističtější variantou také menšinové vlády hledající podporu pro jednotlivé legislativní návrhy napříč parlamentem. Německo tak pravděpodobně vstupuje do období vyšší politické volatility, jejíž vývoj bude významně ovlivněn schopností AfD prosadit se i ve vládní odpovědnosti.

Navzdory politické nejistotě se ekonomický obraz Německa v posledních měsících zlepšil. Rostoucí výdaje na obranu a pokračující silná zahraniční poptávka související s rozvojem umělé inteligence a zdravotnického sektoru podporují pozitivní vývoj průmyslové aktivity. Po solidním růstu HDP o 0,3 % mezikvartálně ve druhém čtvrtletí odhadujeme růst německé ekonomiky za celý rok na 1,2 %. Rizikem zůstává geopolitické napětí a vyšší ceny energií, nicméně bezprostřední obavy z recese výrazně ustoupily.

Tento vývoj zároveň poskytuje vládě více času na realizaci strukturálních změn a snižuje bezprostřední tlak na politické vedení země. Právě hospodářské oživení může být jedním z hlavních argumentů, na které bude CDU v následujících letech spoléhat při snaze obnovit svou volební podporu a přesvědčit veřejnost o smyslu dosud nepopulárních reforem.

Největší výzvou však zůstává udržení reformního tempa. Přestože bylo letos dosaženo dohody o rozsáhlém balíčku reforem v oblasti zdravotnictví, důchodového systému a daní, volební oslabení CDU zvyšuje riziko, že část těchto opatření bude v parlamentu zmírněna. Přestože neočekáváme jejich úplné zrušení, riziko jejich určitého rozvolnění se po volebních neúspěších CDU zvýšilo.

Zároveň se obáváme, že se fiskální politika postupně posune od investic směrem ke spotřebě domácností. Takový krok by sice krátkodobě podpořil hospodářský růst, ale vedl by ke zhoršení stavu veřejných financí a pravděpodobně by znovu otevřel debatu o reformě dluhové brzdy. To by však bylo politicky velmi složité, protože změna pravidla vyžaduje dvoutřetinovou většinu v parlamentu a podporu opozičních stran. Německo přitom podle našeho názoru potřebuje především vyšší investice, deregulaci a administrativní zjednodušení, která by zvýšila potenciální tempo růstu ekonomiky v prostředí nepříznivého demografického vývoje a přetrvávajícího nedostatku pracovní síly.

Autor: Jana Steckerová