Trump versus makrodata

Americký prezident Donald Trump se netají tím, že by uvítal, kdyby Fed razantně snížil úrokové sazby. Ten ovšem politickým tlakům dosud odolává, když na svém lednovém zasedání ponechal cílový koridor pro klíčovou sazbu beze změny na 3,50-3,75 procentech. Uvolnění měnové politiky příliš nenahrávají ani poslední data.

Koncem minulého týdne zveřejněná lednová inflace v USA se sice snížila na 2,4 procenta meziročně. V rámci struktury však meziměsíční jádrová inflace dále zrychluje a v anualizovaném vyjádření dosáhla 3,6 procenta. Z pohledu Fedu navíc není primárním ukazatelem cenových tlaků v ekonomice změna indexu spotřebitelských cen, nýbrž deflátor soukromé spotřeby. A ten roste ještě o něco výrazněji. V pátek bude zveřejněna jeho prosincová hodnota a my i tržní konsenzus očekáváme zvýšení meziměsíční dynamiky jeho jádrové složky na 0,3 procenta (nejvyšší od února 2025) a té meziroční na 2,9 procenta.

Kromě toho v rámci svého duálního mandátu sleduje americká centrální banka také reálnou ekonomiku. Trh práce se po ochlazení v průběhu loňského roku na začátku toho letošního zhruba stabilizoval. Lednový počet nových pracovních míst dokonce výrazně předčil očekávání finančních trhů. Žádosti o podporu v nezaměstnanosti zůstávají z historického pohledu nízko. Americká ekonomika jako celek sice patrně ve čtvrtém čtvrtletí vykáže citelné snížení své mezičtvrtletní dynamiky, to ale bude dáno zejména loňským shutdownem. Fundamentální růst americké ekonomiky naopak zůstává silný a letos ho podpoří i fiskální stimul. Za celý letošní rok by tak podle našeho odhadu měl americký HDP přidat 2,5 procenta.

Na devizovém trhu by růstový náskok Spojených států oproti eurozóně letos mohl přispět k odmazání části ztráty, kterou loni zelené bankovky k euru utrpěly. Celkově pak z našeho pohledu není jisté ani to, že Fed letos dodá dvě až tři snížení sazeb o 25 bazických bodů, jak aktuálně zaceňuje dolarový peněžní trh, ale možná jen jedno.

Autor: Jaromír Gec